Zeiten ändern dich II #9

Někdy mám pocit, že se mi byť jeden jediný díl už nepodaří napsat...

Vzbudí mne zvonění mého telefonu, a proto pomalu otevřu oči a maličko se rozhlédnu, abych se zorientoval v realitě. Pak ale zvonící telefon vezmu do rukou a líně s ním spadnu zpět do postele. Patrick? To už je tolik hodin?
,,Ahoj," přijmu hovor a přetočím se směrem k Tomovi, jenomže jeho strana postele je prázdná. Zklamáním vydechnu a znovu zavřu oči.
,,Ahoj Bille, myslíš, že by ses ve dvě mohl stavět v Lane Café?"
,,To je taková ta kavárna na rohu, že?"
,,Přesně ta."
,,Ve dvě. Budu tam," pousměju se.
,,Super, tak to je zatím všechno, co jsem ti chtěl. Uvidíme se. Tak zatím."
,,Zatím," hovor ukončím a líně se podívám na hodiny. Jedenáct? Uf. Začnu nutit své tělo, aby vstalo, a když už se dostanu alespoň do tureckého sedu, zavítá do ložnice oblečený Tom.

---

,,Kam se chystáš?" protáhnu se s hlasitým zívnutím.
,,Na ten zápas."
,,Ale ne," zarazím se, ,,ten zápas! Já na něj zapomněl!"
,,Čekal jsem, kdy si vzpomeneš."
,,Ale Tome! Měls mi to přece připomenout."
,,Doufal jsem, že si vzpomeneš sám."
,,To není fér. Tak ale ty jedeš ve dvanáct, a já se mám sejít s Patrickem až ve dvě, takže bych ten zápas eventuálně mohl stihnout."
,,Mohl."
,,Sakra, jak to, že jsem zapomněl?" nasadím omluvný výraz, a když ke mně Tom přijde blíže, lípnu mu něžný polibek. ,,Připravím se a stihnu i zápas. Slibuju. To s Patrickem stejně tuším bude krátké."
,,Bille, nemusíš na zápas, pokud se ti nechce."
,,To jsem přece neřekl! A slíbil jsem ti to, jen jsi mi to měl připomenout."
,,Tak se připrav."
,,Už běžím."

,,Jo a ještě něco, to, že zkousnu ty řasenky a všechno tohle možný všude po domě, ještě neznamená, že zkousnu i tu rtěnku v koupelně."
,,Rtěnku?" zarazím se a rozesměju.
,,Jo, v koupelně je rtěnka. Nějak ti focení vlezlo do hlavy, rtěnka už je přehnaná," usměje se.
,,Oh jasně," vzpomenu si, ,,rtěnka! Nechala ji tady Viviane, když odcházela."
,,Takže ty jsi sem zveš dámský návštěvy, když tu nejsem?" pozvedne Tom nechápavě obočí.
,,Přece by tu někdo nežárlil," zašklebím se pobaveně.
,,Pff."
,,Ok, kdybych tu rtěnku našel po tom, co bys byl sám doma ty, pak by určité pochyby byly na místě, ale nemyslíš, že u mě se není potřeba obávat holek? Kromě toho, byla tady kvůli těm testům na přijímačky a pak pospíchala na nějakou schůzku, takže se malovala a zapomněla tu rtěnku."
,,Mohl bych ti to věřit," pousměje se Tom, ,,ale vím já, jestli sis třeba nechtěl něco zkusit?"
,,Něco zkusit? Myslíš zkusit si roli muže?" nazvu to tak, jak s oblibou nazývá Tom svou roli v sexu z legrace, a vyprsknu smíchy. Ten ale se smíchem pokrčí rameny. ,,Ne, opravdu se nemusíš obávat toho, že bych si tohle chtěl vyzkoušet. Zkusil jsem si to párkrát, pokud si vzpomínáš a vím, že by mě to nebavilo. Jsem lepší v jiných věcech," pronesu pyšně a mrknu.
,,Dobře, v tomhle bych s tebou asi mohl souhlasit," zkousne si Tom spodní ret a já si ho jen se smíchem stáhnu k sobě na postel.
,,Jsi šílený," ukradnu si od něho polibek.

,,Tome, měl bych asi už jít," špitnu, když už asi hodinu po začátku sledujeme zatím jiné týmy soutěžit v basketbalu. Tomův tým, za Magdeburg, ve kterém je pochopitelně i Andreas, pokud spolu již hrají skoro od základky, má hrát až za nějakou půlhodinu. A to už bych se já dávno měl sejít s Patrickem, takže budu muset svůj slib, že Tomův zápas uvidím, porušit.
,,Hm, hodím tě tam," vydechne.
,,Ale vždyť bys tu měl být na zápas. Klidně tam dojdu pěšky."
,,V pohodě, hrajeme až za půl hodiny." Ač mne uklidní, že je to v pohodě, jasně z jeho tónu poznám, že ho to mrzí.
,,Promiň. Pokusím se vrátit co nejdřív. Beztak to dohrajete až do finále, takže tě uvidím."
,,Jedem?" řekne ale jen a vstane, takže už jasně vím, že jsem to podělal.

,,Děkuju, a nebuď, prosím, naštvaný," lípnu Tomovi pusu na tvář, když mě odveze až ke kavárně mírně po druhé hodině.
,,Tohle je důležitější než ten zápas, tak běž," snaží se říct upřímně Tom, ale takovým tónem, že mu to absolutně nevěřím.
,,To přece není pravda, to ty jsi to nejdůležitější," pohladím ho po ruce.
,,Měl bys jít, už je po druhý hodině."
,,Kdybys mi býval řekl o tom zápase dříve, mohl jsem Patrickovi zavolat, že se sejdeme jindy."
,,Věděl jsi o tom." Vzdám veškerou svou snahu, a s poraženým výdechem se s výstupem z auta rozloučím.
,,Budu vám držet palce, jo? Ozvu se," vyřknu dnes už několikátý slib.
,,Bav se," řekne Tom těsně před tím, než zavřu dveře od jeho auta, se kterým hned na to zmizí za rohem.

S trochu skleslou náladou vejdu do kavárny a téměř okamžitě zaznamenám Patricka sedícího v nejosvětlenější části kavárny. Dojdu až k němu a již s úsměvem ho pozdravím.
,,Ahoj, posaď se u nás," zasměje se a já se ujmu místa naproti němu. ,,Co si dáš?"
,,Latté, prosím," nechám svou skleslou náladu kdesi za mnou, a usadím na své tváři neporazitelný úsměv. Patrick mi zanedlouho objedná a já si konečně mohu užívat té horké tekutiny ve sklenici přede mnou.
,,Kdo tě přivezl tím super autem?" zeptá se narovinu Patrick, a já musím uznat, že se mi líbí, jak si z ničeho nedělá drahoty a jak před ním sám ztrácím určité zábrany. A to jsme se viděli jen párkrát. Snad to alespoň trochu pomůže focení.
,,Super autem," usměju se, ,,to je auto mého přítele. Tom."
,,Hm, konečně vím, kdo ti vytváří úsměv na tváři."
,,Hm, většinou ano."
,,Dnes ne?"
,,Jen taková malá neshoda," vydechnu, ,,nic, co bych chtěl rozebírat."
,,Ok. Začneme se spíš věnovat těm fotkám, že?"
,,Můžeš začít," přikývnu s pousmáním a upiji ze své sklenice.
,,Takže, v první řadě tě musím obeznámit s tím, že jsem fotky poslal do jedné úžasné společnosti, kteří projevili zájem, …"

,,Sakra, půl páté?" zděsím se při pohledu na displej svého mobilu, který jsem doposud neměl potřebu kontrolovat.
,,Zdržuju tě hodně?" usměje se Patrick.
,,Ne, to vůbec ne, promiň, jestli to tak vyznělo, jen jsem ještě něco Tomovi slíbil."
,,Můžu tě někam hodit jestli chceš."
,,To bys byl hodný. Musím mu ale nejdřív zavolat."
,,Jasně."

Odskočím si na záchod, abych Tomovi zavolal, ale telefon vyzvání hrozně dlouho, a mně tím dává prostor na přemýšlení o tom, jak rychle utekl s Patrickem čas, že jsem to ani nepochytil. Tom bude jistojistě naštvaný o to více. Sakra!
,,Jo?" ozve se na druhé straně milejším tónem, což mne trochu potěší.
,,Tome, omlouvám se, zapomněl jsem na čas."
,,To neřeš, jsme na druhým místě."
,,A určitě vám první místo uteklo jen o pár bodů."
,,O dost. Hele, trochu se tady zdržím, takže chceš, abych tě odvezl, nebo?" Chci, abys mi řekl, že mám přijet za tebou.
,,Ne, to je v pohodě, Patrick mě pak hodí domů. Tak se bavte a ozvi se, prosím."
,,Jasně, ozvu se."
,,Pa."

Po mém rozloučení to na druhém konci jen zapípá a já, s ještě více skleslejší náladou zaklapnu telefon. A dobře mi tak, přesně tohle si zasloužím, takže se Tomovu jednání nemohu vůbec divit. Přeci jen ale stejně zatoužím, aby mi Tom ještě zavolal a řekl, že pro mne přijede a všechno bude v naprostém pořádku. Napadne mne zároveň, že bych mohl doma nasednout do svého auta a odjet do Loitsche, ale co když se Tom vrátí dřív a já nebudu doma? Zakroutím sám nad sebou hlavou a vrátím se ke stolu, kde stále usměvavý Patrick si mne prohlédne od hlavy až k patě.
,,Asi bych tohle neměl považovat za tvůj nejlepší den, že?"
,,To si piš. Hodíš mne pak, prosím, domů?"
,,Jasně, kam budeš chtít," usměje se.
,,Díky."
,,Hele, mám ještě jeden vtíravý dotaz, ale pro mou tvorbu je dost důležitý."
,,Klidně se ptej," svolím.
,,Co na ty fotky říkal Tom, jako tvůj přítel? Pokud je viděl."
,,Líbili se mu, říkal, že jsou sexy," odpovím téměř okamžitě a s tajemným úsměvem, když si představím ten sex poté.
,,Hm, tak super reakci jsem snad ani neočekával," usměje se a mrkne, čímž donutí mne, se trochu nervózně zavrtět na židli. Nevím čím to je, ale tím, že mě fotí, si začínám zvykat nějak na jeho pozornost, takže mi jakékoliv jeho gesto dělá moc dobře. Ano, Tomova gesta, jsou Tomova gesta, a ty asi jen tak někdo nepřekoná, do kolen mne umí dostat jen on, ale přeci jen je Patrick v něčem zvláštní a trochu Tomovi v tomto podobný.

Stejně jako já toho slíbil už hodně, i Tom mi slíbil, že se ozve. Ale když je asi jedenáct večer, docela začnu pochybovat o tom, jak vážně to Tom s tím slibem myslel. Vydržím si s telefonem hrát ještě další půlhodinu, než se rozhodnu mu zkusit zavolat. Jenomže se vůbec neuklidním tím, když mi to na druhém konci nikdo nebere. Nervózně začnu chodit po místnosti a začne mne rozčilovat i zapnutá televize.
Po druhém pokusu, po pár chvílích, už začínám uvažovat o tom, že bych zkusil někam za Tomem jet, ale hned na to si to zase rozmyslím. Kde bych ho asi tak měl hledat?

Ručičky hodin ukazující druhou hodinu mne už znepokojí natolik, že to, jak ospale jsem se cítil již před pár vteřinami, je najednou zcela pryč. Sedím jen na gauči, koukám před sebe, a telefon stále tisknu k sobě. Pokusy s dovoláním se Tomovi jsem vzdal už před dobrou hodinou, a absolutně nevím, co mám dělat. Chvíli mám pocit, že zešílím a hned na to mám zase pocit, že se mi tohle určitě jen zdá a že až se probudím, bude Tom ležet vedle mne.

Ve čtyři hodiny už ale únavou spadnu do postele a snažím se nevnímat to ticho kolem sebe a veškeré své smysly soustředím jen na dveře a neustále čekám, až se otevřou. S každou uběhnutou vteřinou mám ale pocit, že se tak nestane.

by Mintam