Zeiten ändern dich II #6

Odpoledne nadšeně skoro doběhnu domu, abych oznámil Tomovi skvělou zprávu o tom, co se mi dnes přihodilo v práci. Jenže k mé smůle ho doma nenajdu, a proto okamžitě vezmu telefon, abych zjistil, kde je. Ale abych měl větší důvod, proč ztratit tu prvotní nadšenost, začne Tomův telefon vyzvánět přímo přede mnou na stole.
,,Super!" ušklíbnu se a hodím svůj telefon vedle toho jeho. Tak si budu muset holt počkat, až si usmyslí se zase doma ukázat. Venku je tedy krásně, takže se mu ani nedivím, kdyby byl tam, jen jsem vážně až příliš natěšen na to, abych mu oznámil, jakou jsem dneska v obchodě dostal úžasnou nabídku.

---

Téměř povyskočím, když v tu samou chvíli zaslechnu, jak se otevřeli vchodové dveře.
,,Ahoj," vběhnu do předsíně, a okamžitě Toma obdaruji úsměvem. ,,Oh, byl jsi běhat," prohlédnu si ho, jak je celý zpocený a ještě krapet udýchaný. Nevím, možná je to úchylka, ale já ho takhle zbožňuju!
,,Stalo se něco?" usměje se, když vidí, jak div neposkakuju na místě.
,,No, vlastně stalo," přikývnu nadšeně.
,,Co?"
,,Musím ti to celý vyprávět."
,,Takže to bude nadlouho," uchechtne se, ,,stihnu si ještě skočit do sprchy, než nadšením bouchneš?"
,,No já nevím," zvážím, ale pak si od něho ukradnu polibek a nechám ho kolem sebe projít.

,,Tak povídej," dosedne po chvilce ke mně čisťounký a zcela voňavý Tom, že ho mám chuť nejprve celého rozmačkat láskou a pak mu teprve něco vyprávět.
,,Buď trochu nadšený."
,,Jsem nadšený," vykřikne, a vykulí nadšeně oči. Se smíchem si ho prohlédnu a nakloním se k němu, abych ho polibkem zase zkrotil.
,,Až zas tak jsem nemyslel," zajedu mu rukou pod tričko na záda, kde ho jemně začnu škrábat.
,,Tak ale už mluv," pobídne mě.
,,Vlastně, jsou tu dvě věci, které ti musím říct," pousměju se, načež pozvedne obočí. ,,No, sice jsem Nelly slíbil, že ti to neřeknu, ale to jen protože měla strach, že se budeš zlobit," zasměju se a mávnu rukou, ,,ty sis totiž ráno myslel, že ještě spí, ale ona mi prozradila, že už vůbec nespala."
,,A?"
,,No, tak trochu mi narovinu řekla, že přesně ví, proč jsi šel za mnou a ne do koupelny."
,,Ale zamknul jsem, přísahám, takže nemohla.."
,,Jo, ale není už úplně malá, jak bych si myslel a ty dveře nejsou zvukotěsný."
,,Takže?" usměje se Tom.
,,Takže by jí fakt moc zajímalo, proč to sakra děláme, když stejně nemůžeme mít děti."
Tom vyprskne smíchy a přitáhne si mě k sobě, takže jsme oba nuceni si na gauč lehnout. ,,Ačkoliv, dneska jsem se cítil nějak plný, proto jsem šel běhat. Co já vím, co je pravdy na tom, že nemůžeme mít děti."

,,Tome!" prohlédnu si ho se smíchem. ,,Ale bylo by to pěkný, že? Mít tady miminko."
,,Už jsem ti říkal, že nejsem ten, který by…"
,,Neříkám, že si hned musíme zítra pořídit dítě. Jen si to zkus představit," vydechnu a neodpustím si ještě, ,,a kromě toho nám dělá dobře, když je tady ještě někdo navíc, alespoň se nehádáme."
,,Oh, Bille."
,,Mám pravdu," namítnu hned na to, když nespokojeně vydechne.
,,Kvůli tomu si ale nemusíme pořizovat dítě."
,,Co se hned čertíš? Za pravdu se člověk nejvíc zlobí."
,,Nejsem naštvanej, ale uznej, že na tom máme vinu oba dva."
,,Já neřekl, že jsem v tom nevinně. Jen je dobrý, když….ačkoliv, po dnešním ránu jsem uznal, že tenhle byt je malý pro více lidí."
,,Říkal jsem ti, že musíš být potichu."
,,A já jsem si říkal, že Nelly znám moc dobře na to, než abych si myslel, že bude všechno ok."
,,Asi to prostě máte v rodině."
,,No dovol!" sjedu rukou z jeho zad a jemně ho šťouchnu do boku.
,,Ale jinak se nic tak velkýho nestalo, ne?"
,,Ne, jen doufám, že to nebude nikde vyprávět," uchechtnu se a spokojeně nosem zajedu na Tomův krk, abych ucítil tu úžasnou vůni.

,,A ta druhá zpráva?"
,,Oh, ta druhá zpráva," dojde mi, že bych byl zapomněl, jak jsem omámen jeho vůní. ,,Takže," začnu, ale na to se Tom rozesměje.
,,Vždycky, když se tak moc nadechneš, nevěští to nic dobrého."
,,Přestaň," se smíchem ho pokárám, ,,dneska byl v obchodě nějaký chlápek, a byl tam strašně dlouho a neustále si mě prohlížel. Až když jsem na něj měl čas, a přišel k němu, tak mi došlo, že jsem ho tam viděl už minulý týden. Tak se ho ptám, jak mu můžu pomoct, a on že už našel co hledal," nadechnu se, abych pokračoval, ale když shlédnu Toma pobavený a zároveň obávající se výraz, rozesměju se znovu.
,,Takže?" zamrká Tom.
,,No, takže mi oznámil, že tam byl už minulý týden, jak jsem tušil, a říkal mi, že chodí právě po těchto módních obchodech, protože tam prý narazil už na pár opravdu dobrých a hlavně zajímavých lidí, a myslí si, že právě našel další osobu."

,,No ale co s tebou hodlá dělat?" zeptá se se zasmáním.
,,Fotit."
,,Hm?"
,,Tomi, to je přece můj sen!" posadím se nadšením a Tom si mě jen prohlédne.
,,Asi jo, vím, že jo," přikývne, ale pořád má ve tváři nedůvěru.
,,No ale bylo by to přece super. Teda, nechci nic zakřiknout, mám přijít ve čtvrtek a prý se uvidí. Ale stejně je to přece super! Jen tak si na mě narazí a… co je? Co se ti nezdá?"
,,Nevím," pokrčí rameny, ,,co ty víš, co s tebou má v plánu. Focení je jen záminka."
,,Ale no tak, Tome, nebuď skeptickej."
,,Hm, pak se budeš muset účastnit nějakýho porna," řekne vážně, ale hned na to se oba rozesmějeme.
,,Raději mlč!"
,,Ne dobře, bylo by to fajn, kdyby tě to bavilo," usměje se.
,,Už se na čtvrtek těším. Musím ještě vymyslet, co si vzít na sebe, protože to není jen tak."
,,No to určitě není jen tak," uchechtne se a protáhne své tělo.
,,Fotí strašně drahý oblečení, koukal jsem na to v práci na netu, nemůžu tam přijít jen tak."
,,Pro mě za mě, jdi třeba v sukni."
,,Tome, tobě se to nelíbí," zamračím se.
,,Ne, jsem za tebe rád, je to fajn, jen prostě… nevěřím hned všem napoprvé."

,,Tak tam pojď ve čtvrtek se mnou."
,,To přece nejde."
,,A jo. Já zase zapomněl, že jedeš pryč," vydechnu nespokojeně.
,,V kolik tam musíš?"
,,V deset."
,,Hm, to už budu na cestě."
,,Nu, tak budeš muset věřit těm stránkám na internetu, co ti ukážu."
,,Hm, bohužel."
,,Teda jen jestli chceš, nerad bych se snažil tě něčím nadchnout, čím.."
,,Bille, chci to vidět," přeruší mne s úsměvem, ,,týká se to přece tebe."
,,No, ještě nekřič. Abych ti ve čtvrtek v deset a jedna minuta nevolal, že mě vyrazili rovnou ode dveří."
,,Proč by to dělali?"
,,Protože..?" poukážu na sebe samotného.
,,Jestli by to udělali, musíš mi okamžitě zavolat. Myslím, že nic víc by mě nemohlo přinutit otočit auto, a přijet je tam přesvědčit, že jsi pro ně zlatý důl!"
Rozesměju se, a poděkuji Tomovi polibkem, než se vydám pro notebook. ,,A nesmíme zapomenout na čas, ve čtyři musíme pro Nelly. A pak snad plavat, nebo do Zoo, ale ty s námi prý můžeš jen tehdy, když se nebudeš zlobit, že poslouchala ráno za dveřma. Ale jelikož o ničem nevíš, a Bill ti vůbec nic neřekl, tak jdeme večer ven."

Ve středu večer, kdy konečně ve skříni vyberu vhodné oblečení, ve kterém můžu zítra jít na focení, šokovaně kouknu na hodiny, když zjistím, že už je jedenáct. Tom ale ještě zdaleka není hotový, myslím. Alespoň vypadá stále hodně zaneprázdněně. Musí si vypracovat ještě jednu prezentaci na zítra, kdy odjíždí se svým otcem na čtyři dny do Stuttgartu.
,,Tome, jsi hotov?" usměju se na něho ode dveří ložnice.
,,Ještě ne."
,,Škoda. Ale já určitě musím jít spát, na fotkách je vidět všechno."
,,Cože?" otočí teprve ke mně pohled.
,,Zapomeň na to," mávnu rukou, a dojdu k němu, abych ho políbil, ,,dobrou."
,,Za chvilku přijdu, hm?"
,,Jop."

Jenomže když už Tomova chvilka trvá skoro dvě hodiny, a já už dvě hodiny nemůžu nedočkavostí ze zítřka vůbec usnout, znepokojeně se zadívám do stropu. A sotva mi myšlenka, že bych měl jít Toma upozornit na hodiny, projde hlavou, otevřou se konečně dveře. Mlčky zůstanu sledovat kráčející stín a jasně poznám, že má kolem pasu jen ručník, který ale hned na to zahodí kamsi a unaveně spadne do postele. Vydržím potichu ještě pár minut zaposlouchán do jeho dechu, ale pak se usměju.
,,Tomi?"
,,Proč ještě nespíš?" ozve se vedle mě huhlavě, jak je zabořen obličejem v polštáři.
,,Potřebujeme novou matraci."
,,Co? Proč?"
,,Protože na téhle se ke mně nechceš tulit."
,,Na…", začne Tom jakousi větu, ale pak mu to celé asi dojde a už jen se zasmáním dodá, ,,nechtěl jsem tě budit."
,,I kdybys mě vzbudil tím, že se přitulíš, věř mi, nikdy bych se za to na tebe nezlobil."
,,Jsem unavenej," zkusí neúspěšně argumentovat.
,,A taky úplně nahej," pronesu zcela euforicky a na to se Tom přetočí na bok.
,,Nebuď jak malej."
,,Jen konstatuji," opravím ho s přihlouplým úsměvem na tváři. Ten se nadechne, a pozvedne okraj své pokrývky.
,,Tak pojď, prosím tě."

Nadšeně se k němu okamžitě přisunu pod deku a lípnu mu drobný polibek. Dlaní přejedu po jeho boku, abych hned na to spokojeně s výdechem zavřel oči.
,,Doháje."
,,Co se děje?"
,,Zapomněl jsem na jednu stránku."
,,Teda bereš to hodně vážně. Pracuješ teď pro svého taťku neustále."
,,Baví mě to."
,,Ale pak chodíš takhle super pozdě, pokaždé. A odjíždíš mi kvůli tomu," řeknu už smutně, ale hned na to obrátím, ,,a vůbec, myslíš, že bude všechno v pohodě? Po tý sobotě mezi tebou a taťkou?"
,,To je úplně fuk. První polovinu cesty budeme oba potichu, a po zbytek cesty budeme dělat, jakože vůbec nevíme, že se něco stalo a bude to úplně normální."
,,Jste divný," řeknu upřímně, ale hned na to se zasměju a přetočím natěsno k Tomovi zády, abych se jím nechal obejmout a spokojeně mohl začít usínat.
,,A Tome?"
,,Hm?"
,,Taky bychom měli začít pátrat po tom bytě."
,,Ještě jsme ani nepsali přijímačky, není trochu brzo?"
,,Naopak pozdě. Já vím, že nemáme ještě přijímačky za sebou a ani přesně nevíme, kam nás vítr, respektive štěstí zavane, ale i přesto bychom měli alespoň po něčem koukat, abychom pak vybrali to nejlepší."
,,Můžeme si dovolit jakýkoliv byt."
,,Tome, přestaň s tímhle. Vím, že ti na penězích taky záleží, ale pořád ne tak jako mě, a já vážně nechci všechny peníze vyhodit jen za to, že vybereme to první skvěle vypadající. To uděláme jen v tom případě, že by přijeli tví rodiče a řekli, že nás nechtějí mít na očích a že se musíme do druhého dne vystěhovat."
,,Blázínku."
,,Myslím to vážně."
,,Dobře, tak tedy od pondělka začneme pátrat po bytě," připustí, jemně mne políbí na lopatku a proplete naše prsty.

by Mintam