Mein Kopf ist voll bis oben

Jak zpívají kluci, skutečně toho poslední dobou mám nad hlavu (známe to asi každý) ;) Můj dvouměsíční pobyt v Německu je už přes 14 dní u konce, a od té doby jsem se zatím neměla čas zastavit. A to už vůbec nemluvím o blogu!

Všechno ale nemá dlouhého trvání, a proto věřím, že i tohle se uklidní. Začnu zase číst všechny mé rozečetené povídky, začnu zase navštěvovat své oblíbené blogy, a snad konečně udám i pravidelnost Zeiten ändern dich, která se píše sice sama, ale tentokrát hrozně pomalu.

Když už jsem myslela, že bude klid po těch 14 dnech, co jsem stihla objet všechny známé a ukázat jim, že i po dvou měsících, co jsem nebyla doma, mám všechny kosti v těle, tak naši přišli s tím, že začneme s rekonstrukcí domu :D A opravdu nemám povahu, abych dokázala bez hnutí brvou koukat na naše, jak se dřou, a sama si v křesle koukala na Gilmorky, (které mimochodem v Německu momentálně nejdou a proto je 14 dní už hltám, jakobych ty díly nikdy neviděla :D). Takže ačkoliv tento článek píšu s puchýřema na rukou (a dobře mi tak), píšu.

---

Z mého dvouměsíčního pobytu (přerušeného akorát koncertem Ozzyho Osbourna v Česku) už nevím co bych zmínila. Kromě toho, že se v The Dome objevila dvojčata v kategorii nejznámějších dvojčat světa (akorát můj mobil je na focení pomalý a zachytil už pouze mizející fotku dvojčat)...

...a během toho, co se všechna média plnila jen touto událostí...


...sem si já lezla po okolí toho městečka a okukovala ho shora. Sice mám trochu i nepříjemné historky z těchto výšin, kterých kolem dokola bylo nespočet, a to například takovou, kdy jsem se ztratila v lese a narazila na Belgické turisty, kteří se mě špatnou němčinou ptali, kam mají jít, a já sama chtěla zoufale volat o pomoc (a k tomu všemu v dešti a s představami kráčejících zombie všude), ale dalo se to jak vidno vydržet a dorazit vždy do cíle. A to v oranžových botách, které po každém výletě vždy záhadně změnily barvu na zablácenou...


Čas od času se tam našlo i pár krásných věcí, jako Geův národní park ;D, kde si neumím představit, co se za národní úkazy mohlo vyskytovat, leda tak samotný Geo, to je národní úkaz jako žádný jiný ;D


Ale pak už se nedalo téměř nic, protože všude byl chaos, rodinka jela na dovolenou, já balila domu (víc teda těšila, než balila) a vymyslela jsem si, že napíšu druhou řadu Zeiten ändern dich, takže sem hodně času trávila i tím :) A protože se mi při poslední návštěvě Kolína nad Rýnem nepodařilo vyfotit ten úžasný dóm, který osobně považuji za opravdový skvost, zkusila jsem ho vyfotit (s 25 kilovým batohem na zádech!) sestřiným foťákem, který rozhodně za ten nejlepší nepovažuji :D (ale stěžujte si, že jo, když váš vám ukradli a sestra se obětovala, že na měsíc mi půjčí tedy svůj). Dóm je nutno fotit z určité vzdálenosti, aby se vám do fotoaparátu vešel celý, ale já, s tou váhou na zádech a s časovým zpožděním, byla ráda, že jsem došla kam jsem došla, a vzniklo mi z toho akorát toto...


Jestli někdo umíte fotit, zavřete prosím raději oči ;D


Ale pak už jsem opravdu musela na autobus, takže kromě krásného Kolínského metra a pobíhajících zajíčků v parku se nic extra nestalo ani nebylo co fotit. Leda roztomilou paní, která seděla celé hodiny vedle mě v buse a neustále jsme si měly o čem povídat. Ta byla roztomilá. Nebudu lhát, že se mi po Německu stýská, a po němčině dvakrát tolik, ale možná proto už tady plánuji roční pobyt od září, na který se taky už těším, ačkoliv se mi zatím nedaří tak, jak bych chtěla. Mám ale ráda spontánní nápady, takže až mi prostě napíšou, že pojedu na roční pobyt tam a tam, tak řeknu: Super! :)
Spontánní nápad byl trochu i poslední víkend :) Ve čtvrtek večer jsme si s kamarádkou řekly, že zajedeme v pátek do Drážďan, jelikož jsme potřebovaly jeden časopis se sexy zpěvákem Rammsteinů, který jsme ale co? Nesehnaly :D Takže jsem tam nakoupily spontánně a potupně něco s Tokio Hotel (za 33 centů a ještě doteď jsme na těch 51 plakátů pyšné :D), pohoršily celé Drážďany, respektive Hlavní nádraží, a vynadaly jim, že ty billboardy s Billem už dávno odstranily, když my je zrovna chtěly vidět!! :D


No a ne?? Jak je to dlouho, co pro tuhle "společnost" Bill fotil? Rok, dva? Prostě se tam vyjímal lépe, než takovéhle nic :D A to není jediný, na co jsem byla naštvaná :D Protože my dvě trapky musíme cestovat už od tří ráno, takže jsme do Drážďan dorazily moc brzo, a protože metropole otvírá až od devíti všude, tak jsme jako odpůrkyně McDonaldu, musely jít na kafe a za teplem do McDonaldu, kde nám usměvavá paní k menu věnovala dve sklenice - a ona jako nevěděla, že je nemáme kam dát a jako dvě idiotky jsme CELÝ DEN tahali prostě sklo s sebou?! :D
K obědu jsme tedy mekáč hodně obešly, ale zato jsme si seděly na jakémsi náměstí a před námi hopsal jeden jediný ptáček. A když jsme mu tedy za roztomilost dali kousek naší housky, přihnal si to celý dav maličkatých ptáčků, že ani holubi neměli šanci, a to nejlepší na tom bylo, že byli natolik nebojácní, že nám jedli z rukou :D Úplní slaďouši :-* Fotku má tedy kamarádka a do dnešního dne mi je neposlala a asi už jí dám nůž na krk :D:D, ale někdy vám to ukážu :)
EDIT: Aneb když máte hodnou kamarádku a trochu ji přidusíte :D ;)


Tady se ještě trochu bál, čiperka, ale pak si přišel až ke mě :) A krmil tím i nějakou svou "kamarádku" ;) Tak gentlemanští ptáčci jsou ;D :)


Nu a v sobotu ospalé jsme odjely na sraz Mily a Joan a musím říct, že jsme si to perfektně užily :) Zábava, soutěže a k tomu všemu, jsem nečekaně vyhrála 1. místo v soutěži o nejoriginálnějšího dvojníka TH, heč :D ;) Nechápu jak sem to udělala, ale určitě to bylo jen tím, že bylo málo účastněných ;D Jedině tak se mi to mohlo povést! :D :) Kdo nebyl, udělal chybu ;)

A teď už vyprávějte vy, tohle přece nemůže nikoho bavit :D