Zeiten ändern dich #68

,,Jasně, já jsem tam byl. Jen si vezmu ty plánky, a jsem... Tom? Nebyl tam? Jo tak já mu to vyřídím." Slyším v hale otce Toma a mírně pozvednu obočí. Takže Tom nelhal, že má přijet i jeho taťka. Psiska se líně zvednou a vydají se do haly pozdravit nově příchozí osobu.
,,Tomeee?" zavolá do domu. ,,Máš u Richarda ten pytel, a co dělaj uvnitř zase psi?" Do pár vteřin už je slyšet i Tomův hlas, který se přibližuje díky tomu, že vychází z kuchyně. Nejspíš ale ještě neskončil hovor s mamkou.
,,Je to směšný!" řekne mezi dveřmi v kuchyni a podle blízkosti jeho hlasu usoudím, že právě potkal svého tátu. ,,Ahoj. Skočím ti pro to a odjíždím."
,,Kam jedeš?" zeptá se ještě rychle.
,,Nebudu tady, pokud mi chce někdo namluvit, že jsem vyšinutej, blázen, a nevím co všechno." Tomův hlas se zase ztratí, nejspíš protože odešel do svého pokoje a já slyším jen tichý rozhovor mezi jeho rodiči.

,,Co je zase?"
,,Nic."

---

,,No když tě takhle vidím, tak asi těžko nic. Hele, jednou provždy toho nechte. Je mladej, ještě sám neví co chce," reaguje jeho taťka. Pak se ale nečekaně vydá do obýváku, takže si trochu připadám, jako kdyby mě u něčeho přistihl. Jakobych byl vetřelec, který jim pomalu a bolestivě krade syna. Jakmile si ale vyměníme pozdrav i s úsměvem, uleví se mi.
,,Tom hned přijde," mrkne na mne pak jen a začne hledat něco ve skříni.
,,To je v pořádku," ujistím ho, že s tím počítám a trochu si oddechnu, že nejsem vystaven ničemu jinému. Jeho taťka má na to celé asi zdravější názor, než jeho mamka.

,,Hele, už jsem se ti omluvil, už je to vážně smešný, a pak, neudělali jsme to naschvál," přiblíží se opět Tomův hlas, který ihned na to vejde do obýváku a usměje se na mě, ,,že?" Úsměv mu opětuju a pohladím Bastu, který přišel a mazlivě si opřel hlavu o gauč.
,,Už jste zase u toho tématu?" ozve se naopak Tomův taťka. Ups, asi je to téma tady už na denním pořádku. Ale Tomovi stále tvář zdobí úsměv, což vypovídá o tom, že je to vážně už jen fraška.
,,Jak ''jste''? Měl bys k tomu taky něco říct!" objeví se Tomova mamka ve dveřích a já raději nechám sklopený pohled, upřený na Bastu. Neříkal jsem právě, že jsem ušetřen celé té scény?
,,Bla, bla, bla," pronese Tom a papíry, které v ruce přinesl, hlasitě zarovná o stůl, kam je pak položí.
,,Tome, nebuď drzej!"
,,Svý jsem si vyřídil, teď odjíždím." Jsem jediný, který se tady cítí více než hloupě?
,,Bille, nezlob se, nemyslím to vůči tobě," řekne rychle jeho mamka, snad aby se ospravedlnila, kvůli tomu, že nás nachytala. Možná že jsem naopak rád, že nás nezastihla o pár chvil později.
,,Ne to.. já se omlouvám..," pokrčím rameny, zvednu k ní pohled a nadechnu se, že budu pokračovat, ale to by mě nesměl přerušit Tom.
,,Ty se nemáš za co omlouvat," vydechne a strhne pohled ze mě, ,,mami, je sprostý hrát takhle na všechny strany." Jeho mamce asi dojdou slova, takže jen rezignovaně složí ruce na prsou. ,,Pojedeme, hm?"
,,Hm," přitakám mu plnohodnotně a sám pro sebe se musím usmát.

,,Připadám si teď jak idiot," řeknu, připoutám se a se smíchem kouknu na Toma.
,,Směješ se, už ti to taky přijde tak trapný?" zasměje se a místo, aby nastartoval, vášnivě mě políbí.
,,Ale stejně, takhle to přece nemůže jít do nekonečna."
,,Už aspoň pochopila, že to nemá tak prožívat a vůbec, že jí stejně nic nepomůže."
,,Tvůj taťka ale..," započnu větu, ale nějak spolknu myšlenku na pokračování, takže mne Tom okamžitě doplní a přikývne.
,,Jo, ten to vzal nejen celkem v pohodě, ale hlavně to rozsekl tím, že jí řekl, že už to dávno věděl."
Usměju se a zavrtím hlavou. ,,Stejně si budu připadat blbě."
,,Pojď sem," obejme mne, ,,nech to být. Vzdala to a mně se bude zase lépe usínat. Dnes to vůbec vzala za dobrej konec. Prej zjistila, že jsem vlastně měl cosi s Andreasem, ale nechali jsme toho kvůli tobě. A aby nepřišli všichni kolem na to, že spolu něco máme, tak jsme chodili s holkama. Já jsem si vždycky o sobě myslel, že umím skvěle maskovat věci, ale takhle dobře...?"
Zachovám chladnou hlavu, a abych nedal najevo, že jsem to slyšel, rozesměju se, jakobych to slyšel teprve prvně. ,,A měl jsi s ním něco?" zeptám se pak vesele a pozvednu obočí.
,,Řekněme, že to něco ještě ani neskončilo..."
,,Tak proto mi přišlo, že Andreas vypadá, jako když žárlí."
,,To bude ono," odkýve mi to vážně.
S výdechem se usměju. ,,Tome, vážně to bude v pohodě?"
,,Všechno bude v pořádku," ujistí mne úsměvem a nastartuje.

Jenomže hezké časy rychle plynou, a mezitím, aniž bych měl šanci to postřehnou, utečou dva týdny jako nic, a škola se sakramentsky přiblíží. Zbývají do školy nějaké poslední čtyři dny a to je neskutečně málo. Díky tomu si taky teprve začínám uvědomovat, že mi vlastně bude vadit, že s Tomem budeme každý na jiné škole a čas s ním prostě bude tím omezený. Už teď mi chybí!
,,Nad čímpak dumáš?" stiskne Tom jemně mou ruku, když se vracíme domů. Do prázdného domu, protože Nelly s Gordonem přijedou až později večer.
,,Jak můžou ty prázdniny tak rychle utéct."
,,Bojíš se toho?"
,,Nijak jsem si to nepřipouštěl, ale čím blíž to je, tím víc se bojím."
,,To zvládneš, neboj," mrkne na mě.
,,Slibuješ?"
,,Slibuju."
,,Beru tě za slovo."
,,Však s tím počítám," usměje se. Zastavím ho, abych ho mohl políbit. Jenomže v tu chvíli, už takhle potemnělé nebe se stáhne zcela a začne po kapkách naznačovat déšť. A než se rozkoukáme, spustí se déšť naplno. My to máme ale ještě minimálně pět minut domu, takže se na sebe jen podíváme a pak se rozesměje.

,,Fajn," pokrčím rameny, jakoby mi bylo jedno, že už po pěti vteřinách jsem durch. Pejsci stejně tak, a nakonec nám s Tomem nezbyde nic jiného, než se rozutéct, ačkoliv už zachraňovat není co.
Se smíchem za námi zavřu dveře od domu, když vběhneme dovnitř.
,,Ups," prohlédne si nás Tom se smíchem. S úsměvem si ho prohlédnu taktéž, avšak s mírně zkousnutým rtem a pohnutými myšlenkami. Mokré tričko perfektně obkresluje jeho figuru a kapky stékající po jeho obličeji na krk mne lákají akorát si ho přitáhnout k sobě a začít ho líbat. Je tak zatraceně sexy!
,,Zlatíčko, klidně to sundej," zavrním mu se zasmáním do ucha a zatahám za okraj jeho trička.
,,Až po tobě," zasměje se Tom a lípne mi pusu na čelo.
,,Uff, budu muset nejdřív usušit je," kouknu na ty dva prcky, kteří se snaží otřepat ze sebe vodu. A měl bych to udělat dřív, než se to pokusí otřít třeba do koberce. ,,Pomůžeš mi s nimi?"
,,Uhm," strvdí mi to polibkem.

Donesu ručníky a každý se ujmeme jednoho miminka. Malá dáma se se mnou sice snaží prát, ale ještě jsem furt silnější než ona. Kouknu na Toma, který se zas naopak snaží Mikyho spíše rozdovádět, než usušit. Když se to ale přeci jen povede, postavím Malou dámu zpátky na nohy, vezmu si větší čistý ručník a vrhnu se na Toma.
,,Tak, a teď se postaráme o to větší miminko," s úsměvem mu přehodím ručník přes záda a za jeho konce si ho přitáhnu k sobě. Po kolenou se přišoupu až k němu a ukořistím si jeho rty. Jeho ruce sjedou na můj zadek, takže se na něj lehce posadím.
,,Hmmm," projede mi prsty mé mokré vlasy a pak s nimi zatřese, až nás oba postříkají kapičky z konečků vlasů.
,,Tome!" ošiju se smíchem, přehodím mu ručník přes hlavu, a pokusím se mu, v něm hlavu podržet. Ale nějak se mu podaří vyvlíknout, takže se nakonec pod ručníkem vyskytneme oba dva. Se smíchem ho povalím na zem, během toho, co se snaží vysušit mé vlasy, a ukradnu si opět jeho rty. Jeho ruce lehce sjedou po mém mokrém tričku, až sklouznou pod něj a celé ho, taky za mé drobné pomoci, ze mě vysvléknou.

,,To abys nenastydl," zasměje se Tom a laškovně mrkne. S úsměvem si přejedu jazykem po horním rtu a zamyšleně si ho prohlédnu.
,,Myslím, že tohle léto už tu horečku někdo měl."
,,Ale když se vyslíkneš," usměvavě mi sjede rukama na kalhoty a začne je pomalu rozepínat, ,,tak mě nebudeš chladit a já nemůžu nastydnout." Se smíchem mu ruce odtáhnu od svých kalhot, ale nepustím ho. Naopak mu je držím do doby, než se podaří dostat na nohy mě a pak svépomoci dostanu na nohy i jeho.
,,A kdybychom se zahřáli vzájemně, nikomu tím taky neuškodíme," pronesu lísavě a přitáhnu si jeho tělo na to své, abych nás vzápětí na to dotáhl do sprchového koutu.

Cestou do koupelny z něho vysvléknu mokré tričko a pomalu i kalhoty, ale nakonec ho i s nimi zatáhnu pod sprchu. No co, stejně už jsme perfektně mokří skrz naskrz. Se smíchem pustím sprchu a kouknu se škádlivě na něho, jak se ušklíbne. Když ale sám vlezu pod ten proud příjemně hřejivé vody, mé tělo se lehce ulekne a Tom si mě se smíchem prohlédne.
,,Copak? Přece by ses nebál vody," přitáhne si mne pevněji tělo na tělo, až mi téměř znemožní mu kalhoty sundat, takže rukama vjedu pod alespoň rozeplé džíny. Chvíli upřeně sleduji jeho rty, než je pomaličku začnu ochutnávat. Jeho plné, měkké, teplé a jemné rty si říkají o hýčkání neustále.

by Mintam